Snem Ivana Kubíčka bylo vždy létání – ke kterému se ale nedostal hned. Jeho strýc, Vladimír Kubíček, byl totiž příslušníkem RAF a tak Ivan musel vydržet u létání s modely déle než chtěl.
Začátkem 60. let se mu ale povedlo stát se členem aeroklubu Kunovice a zahájil plachtařský výcvik. Tou dobou už byl v Letu Kunovice jako učeň – a v této továrně zůstal i po vyučení. Pracoval jako letecký mechanik na servisním oddělení, a kromě jiného se s pečlivostí jemu vlastní staral o tovární dvoustovku.
To už létal i jako plachtařský instruktor, později motorový pilot a instruktor. Od roku 1976 byl náčelníkem Slováckého aeroklubu Kunovice a ve funkci inspektora setrval mnoho dalších let.
Jeho pilotní a instruktorské zkušenosti byly legendární. Létal snad všechna československá sportovní letadla a přeškolil na ně stovky či možná tisíce pilotů, stejně tak udělal nepočítaně pilotních zkoušek na větroních, motorových větroních i motorových letadlech. Jeho drobné rady a doporučení si spousta z nás pořád pamatuje a dál je šíříme– aniž už se ví, že nepochází z letové příručky daného letadla, ale z Ivanovi studnice zkušeností. Parašutisty vysazoval nejen z L-410, vlekal z polí s Čmelákem. V neposlední řadě létal také v Aerotechniku – kde pomáhal se zálety po opravách i se zkouškami prototypů různých verzí Vivata.
Jeho znalosti totiž nebyly omezeny pouze na „kniplování“ – na práci leteckého mechanika v Letu navázal v aeroklubu, kde se po dlouhé roky zásadně podílel na údržbě a opravách techniky jak pro místní aeroklub, tak pro řadu ostatních, nejen československých aeroklubů. Této činnosti se ostatně věnoval i po ukončení kariéry aktivního pilota a odchodu do důchodu. Nadále tak pomohl udržovat ve vzduchu spoustu letadel po celé republice – ať už radou na základě svých rozsáhlých zkušeností nebo schopností sehnat jinak nedostupné díly. Stejně tak podporoval letecké muzeum v Kunovicích a zajistil či pomohl zajistit některé exponáty.
Ivan Kubíček se na svůj poslední let vydal po krátké nemoci 9.9.2022.