O nás

Zde naleznete zajímavosti o Slováckém Aeroklubu, ale také mnoho zajímavostí z historie.

Slovácký Aeroklub Kunovice

Jsme registrované, dobrovolné, neziskové, nepolitické sdružení fyzických osob, sdružujeme členy na základě jejich společného zájmu o letectví a letecký sport.

Fungujeme zejména formou aktivního zapojení členů do sportovních a kulturních akcí a aktivit občanského sdružení, veřejně prospěšných prací a činností a provádění organizační a osvětové činnosti v oblasti letectví, výchovy letecké mládeže a zdravého životního stylu.

členů

hodin/rok

letadel

let od založení

„Když se zdá, že jde všechno proti tobě, pamatuj, že letadlo vzlétne vždy proti větru a ne s větrem.“

 Jsme výcvikovou organizací.

Provádíme základní, pokračovací a sportovní výcvik pilotů.

Účastníme se tuzemských i zahraničních leteckých soutěží.

Pořádáme vlastní letecké soutěže.

Popularizujeme letectví a letecké sporty v regionu.

aktivních pilotů

žáků

Instruktorů

examinátorů

„Pomáhají nám s rozvojem sportu pro mládež a spolupracují“

HISTORIE

Slovácký aeroklub Uherské Hradiště byl založen, jak je uvedeno v pamětní knize hotelu Fojta, 25. srpna roku 1945, hosty byli zástupci ministerstva dopravy, MNO, brněnského aeroklubu a dalších institucí. V tomto hotelu se také členové většinou scházeli, protože aeroklub v té době ještě neměl hangár, ani žádné klubové místnosti. Slovácký aeroklub měl svoje zastoupení ve vyšších organizačních složkách. Dne 16. února 1946 se konalo ustavující valné shromáždění Moravskoslezského zemského aeroklubu v zasedací síni Nové radnice v Brně – členy výboru za Uherské Hradiště byli Ing. František Šašek a L. Rotter. Posledně jmenovaný byl předsedou plachtařského odboru, předsedou odboru motorového byl v té době Antonín Tvrdoň z Míkovic.

Prvním letounem, který Slovácký aeroklub vlastnil byl Zlín 181, který byl zakoupen 29. října 1945 za 198 000 Kč. Postupem doby sportovní letci v Kunovicích používali také letouny Zlín 281. Objevovala se zde také letadla v držení soukromých osob. V tomto případě se jednalo většinou o americké stroje Piper Cub, které pocházely z amerických vojenských přebytků. Jedním z prvních motorových žáků byl pan František Čapka z Kunovic, jehož první let byl proveden dle jeho záznamníku koncem října 1946.

V neděli 18. května 1947 uspořádal aeroklub na letišti v Kunovicích první plachtařský letecký den, při kterém byl slavnostně otevřen nový hangár a slavnostně pokřtěn nový větroň Zlín Z-24 jménem „Jiljí“.

Padesátá až šedesátá léta

 

V roce 1951 byl založen Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm), pod který postupně přešly všechny tzv. „branné sporty“. Počínající studená válka měla za následek mohutné zvýšení vojenských rozpočtů, což se u nás také brzy projevilo na vybavení a provozu aeroklubů. Letadlový park, do té doby složený z velké části z „kořistní“, tj. německé techniky, začal být doplňován novými letadly československé produkce, jejichž vývoj většinou financovala armáda. Do aeroklubu se tak postupně dostaly letouny typu Z-26 a jejich pozdější verze Z-126 a Z-226, M-1 Sokol, větroně LG-125 a LG-425 Šohaj, LF-109 Pionýr, LG-124 Galánka a podobně. Krátce po zahájení výstavby nového závodu (1952) zde dokonce započala výroba cvičného stíhacího letounu C-11 (licence Jakovlev Jak-11), na kterých se létalo až do roku 1963, kdy byly z aeroklubů staženy a prodány do Egypta. V té době měl kunovický aeroklub necelých 40 členů, dvě motorová letadla a sedm větroňů. O pět let později (v roce 1968) se počet letadel zvýšil o další dva větroně a dočasně se uvolnil z polovojenského Svazarmu. Ovšem v červenci téhož roku přišla větrná smršť (nazvaná Olga), která doslova smetla oba dřevěné hangáry aeroklubu, zničila čtyři větroně a poškodila další letadla a budovy. Silný vítr navíc utrhl z ukotvení výsadkový letoun An-2 a v jeho troskách nalezl smrt brněnský pilot-vysazovač Miloš Funk. I přes tuto tragédii aeroklub neskončil a díky tvrdé práci několika jednotlivců se opět postavil na nohy a v roce 1970 už stály dva nové hangáry.

Veškeré údaje jsou čerpány z publikace Alberta Orlity – Slovácký aeroklub Kunovice

Od sedmdesátých let až po současnost

V sedmdesátých letech, kdy se v klubu počet větroňů rozrostl na číslo deset, z toho pět Blaníků, se začaly v Kunovicích pořádat závody plachtařů. A právě naši piloti se výrazně zapsali do výsledkových listin nejen nejrůznějších soutěží, ale i do celostátního žebříčku plachtařů. Za všechny jmenujme alespoň Ing. Martina Bruneckého, který kromě titulu Mistra ČSSR v plachtění pro rok 1975 získal také ceněné prvenství na Mistrovství Evropy v plachtění v klubové kategorii.

Od osmdesátých let se rozhodla přejít na profesionální leteckou kariéru řada pilotů kunovického aeroklubu. Největší počet z nich se dostal k zemědělskému letectvu podniku Slov-Air, které se stalo, zvláště po jeho omezení počátkem 90. let odrazovým můstkem k dalším provozovatelům. Dnes potkáte třeba u ČSA skoro 10 bývalých pilotů kunovického aeroklubu, řada dalších se uplatnila také u jiných leteckých společností. Přesto Slovácký aeroklub neomezil svou činnost a stále zůstává jedním z největších aeroklubů v republice. V roce 1991 si jako jeden z prvních klubů v republice pořídil letoun Cessna 172, který provozoval nejprve s původní švýcarskou, později od roku 1995 už také s českou poznávací značkou. V současné době se v aeroklubu začínají postupně objevovat soukromá ultralehká i motorová letadla, ale už i motorová letadla ve vlastnictví jednotlivců, tak jako na počátku historie klubu. Ovšem nyní se dá počítat s tím, že se počet letadel bude spíše zvyšovat.